Jak fungují povrchové úpravy šperků: rhodium, PVD a oxidace

Když si vyberete stříbrný prsten s oslnivě bílým leskem nebo náušnice v hluboké černi, často nekoukáte na holý kov. Díváte se na povrchovou úpravu – tenkou vrstvu nebo záměrné zabarvení, které kovu dodává výslednou barvu, lesk a část odolnosti. Pochopit, jak fungují, pomáhá odhadnout, jak dlouho šperk vydrží krásný a proč se občas nechává „oživit" u zlatníka.

Rhodiování: bílý lesk, který se obnovuje

Rhodium je vzácný kov ze skupiny platiny. V klenotnictví se používá jako velmi tenká galvanická vrstva, kterou se pokrývá hlavně stříbro a bílé zlato. Proč? Dodává jasně bílý, zrcadlový lesk, je tvrdé a odolné proti oděru a u stříbra zpomaluje černání.

Háček je v tloušťce. Rhodiová vrstva je extrémně tenká, takže se na místech největšího tření – vnitřní strana prstenu, hrany – časem prodírá a pod ní prosvítá teplejší tón základního kovu. To není vada, ale přirozené opotřebení. Řešením je rerhodiování, tedy nanesení nové vrstvy u zlatníka. U prstenů nošených denně přijde na řadu dřív než u náušnic, které se skoro neodírají.

Pro srovnání s jinými způsoby, jak dostat na povrch ušlechtilejší kov, se hodí náš přehled rozdílů mezi pozlacením, gold filled a vermeil – logika „tenká vrstva se odírá" tam platí stejně.

PVD: tvrdý barevný povlak

PVD (physical vapour deposition) je moderní technologie, při které se ve vakuu na povrch nanáší velmi tvrdý povlak. Setkáte se s ním hlavně u šperků z chirurgické oceli a titanu a u hodinek. Díky němu vznikají odolné barvy – zlatá, růžově zlatá, černá – které drží mnohem lépe než klasické tenké galvanické pozlacení.

Výhody PVD:

• Vysoká tvrdost a odolnost proti poškrábání ve srovnání s běžným galvanickým povlakem.
• Stálost barvy – dobře odolává potu i běžné kosmetice.
• Vhodnost pro citlivou kůži, protože se často kombinuje s ocelí a titanem; víc v článku o hypoalergenních špercích.

I PVD se ale při dlouhém a tvrdém nošení může prodřít na exponovaných hranách. Je odolnější než tenké pozlacení, ne však nezničitelný – hrubé škrábání o beton nebo agresivní chemii nemá rád nic.

Oxidace: záměrná černá, která je vidět jako styl

Zatímco u stříbra běžně bojujeme proti černání, u oxidace ho naopak vyvoláváme schválně. Oxidované stříbro je záměrně ztmavené, aby vynikl reliéf, textura nebo aby šperk získal industriální, „starobylý" vzhled. Tmavá barva se drží hlavně v prohlubních; na vyvýšených místech se přirozeně prosvětluje a šperk získává kontrast.

Důležité je vědět, že oxidovaná vrstva je povrchová a časem se ošoupe – hlavně na hranách a místech dotyku. To bývá záměr (kus „stárne" a získává patinu), ale znamená to i pár pravidel v péči:

• Oxidované stříbro nečistěte leštičkami a pastami na stříbro – ty černou vrstvu odstraní přesně tam, kde ji chcete.
• Vyhněte se agresivním čisticím lázním; stačí jemné otření měkkým hadříkem.
• Pokud se oxidace nechtěně setře, dá se u zlatníka obnovit.

Mimochodem, proč běžné stříbro černá samo a jak tomu předcházet, rozebíráme zvlášť v článku proč stříbro černá – u oxidace je to totiž stejný chemický princip, jen využitý ve váš prospěch.

Jak se úpravy liší v kostce

• Rhodium – bílý lesk na stříbře a bílém zlatě, velmi tenké, obnovuje se rerhodiováním.
• PVD – tvrdý barevný povlak hlavně na oceli a titanu, výrazně odolnější než běžné pozlacení.
• Oxidace – záměrné ztmavení stříbra kvůli vzhledu; ošoupe se, ale to k němu patří.

Co si pamatovat při nákupu i péči

Povrchová úprava rozhoduje o tom, jak šperk vypadá dnes i za rok. Rhodium a PVD prodlužují lesk a barvu, ale nejsou věčné – počítejte s obnovou u kousků, které nosíte denně. Oxidace je naopak stylový záměr, který vyžaduje šetrnější zacházení. Když víte, co máte na ruce, přestanete se lekat, že „šperk pouští barvu", a začnete o něj pečovat tak, aby vám vydržel co nejdéle jako nový.